Z Taiwanu pro bizztreat

Mám týden do odletu na Taiwan, kde chci najít práci jako vývojář a usadit se. Ještě stihnout zapít odjezd se všemi kamarády, narvat do kufru co nejvíc plechovek plzně a zajet do Prahy na kafe s Janou Žižkovou.

Tu potkávám jen díky mojí diplomce o Keboola Connection, a taky tomu, že jsem Padákovi mezi řečí zmínil, že mířím do Asie. 

Jana mi otevírá oči a už po cestě z Prahy si pomaluju uvědomuju, že programování bylo dost, proč teď nezačít dělat něco co mě opravdu baví. Z autobusu píšu zprávu Jirkovi, jestli se nechce sejít a probrat možnost práce na dálku pro Bizztreat. Dva dny před odletem oběhnu úřady, vyřizuju poslední formality, nikdo z okolí nechápe proč jsem tak vysmátej. Těžko se někomu vysvětluje, že můžu mít práci v Čechách a žít na druhý straně zeměkoule.

Jenže ono to jde. Během pár týdnů jsme si ověřili, že se dá pracovat v týmu i s časovým posunem plus 7 hodin, a dokonce jsme z toho udělali naši konkurenční výhodu. No není super mít plně pod kontrolou noční běh datového skladu? Dělat úpravy na vašich datech, když všichni spí? Nebo pracovat na realizaci projektu v nepřetržitém provozu a vytáhnout to nejlepší z vašich dat ještě rychleji? 

Nejvíc jsme se bavili, když já vyhlížel popeláře a přemýšlel kam zajdu na nudle k večeri, když si kluci v Praze vařili ranní kafe.

Zajímá vás víc?